na Blog.cz

Táákže, rozhodla jsem se tu zveřejnit jednu takovou malou prácičku.. Gramatiky si nevšímejte.. Posílala jsem to někdy v zimě do olympiády z čj, ale nijak to nedopadlo - budu si bláhově namlouvat, že to bylo mluvnicí xD. Jo, prosím kopírujte kdyžtak se zdrojem a autorem. Je to psáno lehce s poučením a vtipu tam taky narozdíl od mých ostatních delších povídek není - je pro mě problém napsat něco tak krátkého, protože ráda napínám apod... Časem k tomu přidám vlastní ilustraci (jako k té povídce, ale až se mi bude chtít xP). Příjmám samozřejmě jakékoliv komentáře ale do **** mě posílat nemusíte xD. Téma na slohovku bylo : za dveřmi je - abyste se zorientovali.

tak tady to je:

Za dveřmi je Smrt

A tak Smrt stála a čekala. Dlouho ji nikdo nevolal, ale ona si byla přesto jistá, že její čas příjde. Měla se po dlouhých letech mrzké a nevděčné práce sejít s bratrem - Životem. Rozhodovalo se o jejich nástupcích. Oba věděli, že nikdo nemůže být věčně a oba za staletí doufali, že ten druhý zmizí dříve než on a on tak, bude mít absolutní moc.

"Co chcete? Klasická sourozenecká rivalita," odpovídala Smrt kdykoliv, když se jí někdo ptal.Narovnala se. Kosti zachrastily. Zaklepala.

"Vstupte," ozval se zdánlivě mladý mužský hlas, utlumený modřínovým dřevem dveří. Nadechla se - "Tak a je to tu."

"Je to tu," pomyslel si vevnitř Život.

Stiskla kliku bílými prsty a s vrznutím je otevřela. Vstoupila do bělostné místnosti, kterou nyní viděla podruhé od narození. Zde ve skromném, sterilním pokoji se čtyřmi židlemi a stolem se na počátku věků zrodili on a ona. Život a Smrt. On - Život seděl na židli zády k ní. Přesto si jeho rysy dobře pamatovala. Tmavá pleť, zlaté oči a zářivý výraz. Ona byla naopak bledá s černými kukadly a vlasy, vychrtlá a tradičně v tmavé kápi a s kosou vykonávající rozsudek. Jedna židle byla prázdná, zbylé dvě zabírali dvě odlišné osoby. Seschlý věkem a prokvetlý šedinami se krčil moudrý stařec a vedle něho houpalo nožkama asi pětileté dítě s hravýma očkama a rozpustilým úsměvem.Posadila se.

"Vítám tě sestro," pozdravil ji formálně.

"Taky tě zdravím,... i vás," reagovala.

"Přivedl jsem tyto dva muže, aby vybrali ty kdo nás zastoupí, až budeme muset odejít do sídla bohů. Tohohle starce, protože je smrti dokonce blíže než ty sama. A tohohle chlapce, protože sotva opustil matčino lůno." Smrt nikdy nebyla na dlouhé řeči jako její bratr, a tak ho rychle uťala na konci věty: "Koho jste vybrali?" zeptala se stroze.

"Já,"....zasípal, "jsem zvolil za novou smrt paní Alžbětu - sestřičku z nemocnice," vydechl děda.

"A já za život maminku," pochlubil se klouček. Smrt pokývala hlavou a poprvé za asi deset tisíc let se s Životem shodli, že to není nejhorší výběr, a že by bylo dobré se o jejich práci před odchodem"do důchodu" přesvědčit na vlastní oči. Smrt začala okamžitě. Alžbětu přemístila do místnosti (Zrození) a nechala ji poslat starého pána"do nebíčka". Nedokázala to. Nemohla se na to ani dívat, na tož ho někam poslat. Smrt byla sklamaná, a ani Život si nevedl nijak lépe. Maminka chlapečka neuměla vdechnout tu jiskru, ať se sebevíc snažila. Život to rmoutilo. Skoušeli další a další kandidáty, ale nikdo neobstál. Sešli se znovu, tentokrát sami dva a dohodli se na tom, že budou muset svůj odchod odložit. Tehdy ještě nevěděli na jak dlouho.

Epilog

Když Smrt opouštěla ty světlé stěny a dveře konečně zaklaply napadlo ji, že smrti by jméno Alžběta stejně neslušelo.

tentokrát reklama na žvýkačky

Ahojte všici (=D všímáte si - nejste lidičky, třeba zase budete jednou =D =P)

Vím, píšu jsem v poslední době moc vzkazů apod. ale dělám to z jednoho jedinýho důvodu - mohlo by vás to zajímat =D.

Mám tu, ale pro dnešek takovou lehce reklamu, ale berte to spíš jako zajímavost.

Moje maceška (macecha, ale podle mě je to hnusný slovo, protože ona se ke mně a bráchovi chovala vždycky hezky a né jako ... =D chapete n?) je společně s mým tátou a (nevlastní) ségrou v Číně. Jsou tam pracovně - resp. můj táta.

Mno a Marta (maceška) si založila blog. Takže vás všechny, co by opravdový život v Číně zajímal se koukněte TU....... . Není to tak všechno skvělé, jak by se zdálo. Já tam pojedu letos o prázdninách, takže sem pak přidám i svoje poznatky, zážitky atd. =). Tak se zatím mějte, jdu skočit šipku do plyšáků (jo, sem velká, ale plyšáky miluju a to se nezmění xD akorát je teď musím přemístit).

Lola

Tak sem zase narazila na fakt dost zajímavýho umělce. Je to japonec Riusuke Fukahori, a vytváří 3D rybky a dělá to tak že nejdříve namaluje jednu vrstvu , kterou zalije průhlednou pryskyřicí , na kterou, až zaschne, namaluje další vrstvu, a takhle pořád dokola až z toho vznikne něco nádhernýho ( Lola si nejdříve myslela, že zabíjí rybky ktery pak nejak zalívá xDDD) tady jsou ukázky + video abyste viděli ja na to jde :DD :

Táákže lidičky =D (ano, tohle označení používám často, ale příjde mi divný vám říkat zlatíčka, miláčci..)

Doufám, že se všichni, co chodíte na náš blog máte dobře a pokud ne, tak že vám alespoň nějaký ten článeček od nás zvedne náladičku =).

To by byl ale jiný příběh (né, že by tohle příběh byl, ale je to takový fajn obrat =P =D)...

Napadlo mě, že by třeba někoho z vás mohli zajímat naše výtvory.. Jestli ano tak máte možnost se na ně podívat TU.

Tak a to je konec velké myšlenky vohahaha (nesmím psát články večer.. pak píšu svýmu tátovi mail a předmětem je králi rýřových lidí xD)

Lola