POZOR!!!!!

TENTO BLOG NENI JEDNE OSOBY ALE JE TO BLOG SABKY A LOLI (nej kamosek) TAK DOUFAME ZE SI TO NEKDO KONECNE UVĚDOMÍ !!!!!


♥DĚKUJEME ZA POCHOPENI(MAME VAS RADI)♥ n_n

REKLAMY IGNORUJEME!


Chces spratelit? sem

Leden 2010




videjka

29. ledna 2010 v 11:35

Ošíška...

28. ledna 2010 v 18:41 eyes
sadko


Pár hezkých citátků(přečíst)

28. ledna 2010 v 18:18 citáty
*Pitomec je člověk, který se nevyzná ve věcech, v nichž se vyznáte vy, a který se vyzná v jiných věcech, o nichž vy nemáte ponětí.

*Jdou dvě nekonečna - Bůh a pitomost.

*Blbec je génius s prošlou záruční lhůtou.

*Mnoho lidí se zkazí celý život představou neštěstí, které jim hrozí.

*Nejméně se smrti bojí ti, jejichž život stojí za nejvíc.

*Kdo ztratí důvěru, víc ztratit nemůže.

*Mozek má důvody, o kterých srdce vědět nechce.

*Bůh stvořil muže, a pak si řekl, že to dokáže znovu lépe, a stvořil ženu.

*Vím jenom tolik, kolik jsem prožil.

*Zkušenost je nepřenosná.

*Při otázkách na smysl života odpovídejte skutky.

*Celý lidský život není nic jiného než cesta k smrti.

*Ut ameris, ama! (Abys byl milován, miluj!)

*Přátelství má být věčné, nenávist pomíjející.

*Abys byl zdráv, musíš snést mnoho bolesti.

*Život je krátký, samozřejmě, ale v poměru k čemu?

*Proč být jako ostatní, když šílenství je tak osvobozující.

*Když se zavře jedna brána ke štěstí, další se otevírá, ale my se často tak dlouho díváme na zavřenou bránu, že si nevšimneme té, která se pro nás už otevřela.

*Milujeme ty,co nás odmítají,odmítáme ty,co nás milují.

* Pro lásku bych třeba zemřel, pro život jsem se narodil...

*Má-li být láska úplná, musíme prožít její počátek, rozkvět i umírání. K plnosti lásky patří i její tragédie.

Mám?

28. ledna 2010 v 18:12 Loliny obrázky

Lost

28. ledna 2010 v 18:11 Loliny obrázky


Omluvenka XD

28. ledna 2010 v 18:09 Ha Ha Ha!



Sorry

28. ledna 2010 v 18:03 Ha Ha Ha!




pink and dark eye

27. ledna 2010 v 7:19 eyes

Povidka-Co boli,přeboli

24. ledna 2010 v 11:11 animeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee
Šla z Ichiraku s očima plnýma slz, nevšímala si nikoho, bylo jí jedno, že vráží do lidí…Zastavila se až u Akademie, posadila se na houpačku, kde před pár lety Naruto často seděl. Viděla ho každý den jak tam sedí a smutnýma očima pozoroval lidi kolem, nikdo si ho nevšímal, ale ona ano. Jen nikdy nenašla odvahu aby se s ním začala bavit, přitom se jí toli líbil. Láska k němu trvala celé ty roky co byl vtýmu 7, kdy se jí po něm stýskalo když trénoval s Jiraiyou, kdy si jí nevšímal…A skončila dnes večer, kdy viděla jak se s ním Sakura líbá. Vybavila si obrázek, jak se objímají nad ramenem a do očí se jí nahrnuly další slzy. Nemohla je zadržet a ani nechtěla. Bylo pozdě, oči se jí začaly klížit, byla unavená, vysílená pláčem, zamířila domů.
Moc toho nenaspala, každou chvíli se probouzela. Už brzo ráno svou snahu vzdala a šla se projítpo Konoze. Nepotkala skoro nikoho, ale i tak se jí tam nechtělo zůstávat. Šla na sochy Hokagů, odkud měla krásný výhled na Konohu. Ať se podívala kamkoliv, všude byla nějaká vzpomínka. Na každém místě viděla Naruta…. Po pár hodinách, kdy už Konoha ožila usoudila, že by mohla být vzhůru i Tsunade. Měla štěstí, Hokage už rozespale hleděla do papírů povalující se všude po stole i na zemi. "dobré ráno Hokage-sama." Upoutala na sebe znovupozornost. "Hinato co potřebuješ?" Nesmělá dívka se zamyslela, jak jí říct své rozhodnutí, ke kterému dospěla včera večer. "Chci se přidat k ANBU!" Tsunade vypadl papír z rukou nevšímala si toho, jen dál překvapeně hleděla. "Proč? Proč chceš udělat takovou blbost?" "Chci se naučit být bezcitná…" Tsunade došlo, že nemá cenu přemlouvat ji. "To se nikdy nenaučíš, ale jak chceš, je to tvé rozhodnutí. Snad nebudeš litovat." Hinata přikývla a odešla.
Chvíli na to se hlásila u velitele ANBU. "Ale kdopak tu je!" Za tu jízlivou poznámku byl málem mrtvý, naštěstí se Hinata ovládla a jen ho zpražila pohledem a čekala co z něho vypadne. "Ode dneška se jmenuješ Tami, jsi člen anbu, od teď nemáš city ani tvář…" Tami ho neposlouchala, dívala se z okna malé kanceláře, kde lítali ptáci. Byli svobodní, ona svou volnost zahodila. Radši se přidala někam, kde už teď cítila, že sem nebude patřit. Uvědomila se, že jí velitel strká do ruky masku kočky a vyhodil jí. Za dveřmi na ni začal mluvit nějaký kluk s maskou ptáka, jen co promluvil byl jí nesympatický. "Ty jsi nová? Polez ukážu ti tvůj pokoj!" Vešli do místnosti, kde se už rozvalovaly dvě blondány. "No nazdar!" pomyslela si, nahlas však nic neřekla. Jen je sjela pohrdavým pohledem, nasadila si masku, vzala zbraně a zmizela na cvičiště. Prej bude hned s někým bojovat, vybavila si slova toho paprdy v kanceláři. "Je tu sice jen pár měsíců, ale je dobrý!" nahodil xicht jako by to byl jeho výtvor či co. Tami nezastrašil, ještě zkontrolovala jestli má katanu správně ostrou, kunae i dost shurikenu a už se zubila na přicházejícího kluka. "Začneme?" nehodlala to prodlužovat. "Jasně…A jsem Ichito." Dodal mimochodem. "Fajn a já Tami." Představování ukončili a začali na sebe útočit, jutsu střídalu jutsu. Oba byli dobří a ani jeden nechtěl promarnit příležitost jak zasáhnout toho druhého. Tami byla zrovna v nejlepším, když se Ichito zastavil a skončil to. "Jsi dobrá, ale pro tentokrát to stačí." Tami jen pokrčila rameny, schovala katanu, ale odejít se jí nechtělo. Sedla si do stínu stromu, tak že ji nikdo nemohl vidět, kdyby nepřišel blíž. Myslela, že Ichito odešel, tak si sundala masku. To se spletla, on se na ni pořád díval. Když viděl její obličej zůstal stát a upřeně na ni hleděl. Tami nechápala jeho reakci, ale ani nad ní nijak nepřemýšlel. "Jak dlouho tu jsi?" dodala po dlouhé době ticha. Ichito se mezitím vzpamatoval a odpověděl. "Dva měíce…a už mě to tu štve." "Tak proč jsi tu šel?" Ichito se pousmál, ale pod maskou to nešlo vidět. "Chtěl jsem zapomenout na jednu holku…Dlouho jsem v Konoze nebyl a když jsem se vrátil dala se dohromady s mým kámošem…" "A zapomněl?" Ichito přikývl, Tami se pousměje. Povídali si ještě dlouho a Ichito jí začal být čím dál víc sympatičtější.
O měsíc později
"Máme další misi… Najít Orochimarův úkryt." Ichito řekl Tami další misi. Tami je u anbu už měsíc, za tu dobu se z nís tal skvělý ninja, ale nebyla bezcitná jako většina členů anbu. Většinu misí trávila s Ichitem, ve společnosti s ním úplně zapomněla na Naruta. Na zadání další mise jen přikývla. Připravit si zbraně a sbalit pár nejdůležitějších věcí je otázka pár minut, za chvíli je připravený i Ichito. "To jdeme jen my?" podivila se Tami, když ji kluk jehož tvář je ukrytá v masce pobídl k odchodu, Ichito jen přikývl. Jen co vyjdou z Konohy napadne ji. "Víme aspoň přibližně kde je?" Žádná odpověď. "Halo! Ichito, vnímáš mě?" Ichito se vzpamatoval a odpověděl na předchozí otázku. "Jo…ale poslední informace je stará 3 měsíce. Snad místo nezměnil"
Utíkali tiše vedle sebe až do tmy, dokud se Ichito nezastavil. "Neodpočineme si už?" Dívka přikývla a postarala se o oheň, Ichito o jídlo. Po malé večeři usla a on měl hlídku. "To na nás poslali jen 2ubožáky?" slyšel pohrdavý hlas Kari z dálky. "Sakra!" zaklel pološeptem a rychle vzbudil Tami. "Co je?" divila se ospale. "Máme společnost" vysvětlil krutý návrat do reality. "Tým Hebi…a nejspíš i Orochimaru." Rozeslapá dívka se kolem sebe podívala byakuganem. "Jo…je tu 5 lidí, tam tým směrem" ukázala za nějaký křák.
Konečně se všichni ukázali. "No konečně!" uvítala je Tami, Karin se ušklíbla a šla ji kuchnout, ještě se zbytkem jejího týmu. Orochimaru a nějaký hnusný blonďák šli na Ichita. Tami máchla katanou, ale Karin se povedlo uhnout, podruhé už takové štěstí neměla, zato měla proseklé břicho a velké krvácení. Dál si jí nevšímala, otočila s ek ní zády a podívala se na 2 kluky, kteří vypadali odhodlaně. Jedným pohledem zjistila proudění jejich chakry a začala dělat různé jutsu. Ichito mezitím odrovnal blonďáka a otočil s ena Orochimara. Ten had se nějak neměl k boji, jen se ušklíbl a klidným hlasem se ho zeptal. "Přece mě nezabiješ Sasuke!" Ichito se pro sebe pousmál, ale jasným hlasem odpověděl. "Klidně!" a dál chtěl pokračovat v boji! "On ho poznal?" nechápala Tami, která se po nich náhodou otočila. Za svou nepozornost zaplatila ránou do nohy. Zase se vzpamatovala a oba rychle zabila, chtěla vědět jak je na tom Ichito.
Přiblížila se k Orochimarovi a snažila se ho aspoň zranit, ale moc se jí ti nedařilo. Oddělala si vlasy z masky a vzala katanu.Než jí stihla rozáchnout měla u krku Orochimarův meč. "Nech ji!" ozval se Ichito a šel k němu. Oroxicht mu bez zaváhání odpověděl. "Proč bych to dělal? Napřed zabiju ji a pak tebe!" Tahle varianta se mu moc nelíbila. "Nech ji Chceš mě, tak si mě vem, ale ji nech žít…" Had se na chvíli zamyslel. "Fajn!" oddělal z ní meč a otočil se na něj. "Ale mám podmínku: Vrátíš se ke mně.Teď když je Kabutík mrtvý…" "Aby ses nerozbrečel…" pomyslel se, nahlas však promluvil na Tami. "Tami běž! Já už se odsud nedostanu, ale ty jo!" Ona jen zakroutila hlavou a postavila se vedle něj. Ichito se na ni prosebně podíval. "Běž!" a odpověděl tomu hadovi. "Radši mě zabij!" "Jak chhceš!" znovu vytáhl meč a chtěl ho bodnout. Tami měla na rozhodování jen pár sekund, ale i tak byla rychlější a skočila před něj. Orochimaru se na to podíval a zmizel s myšlenkou. "teď bude trpět víc než kdybych ho zabil HAHA!"
Ichito ji chytl do náruče a položil na zem. Bezeslov ji sundal masku, aby s epodíval do jejich krásných očí. "Hinato…proč jsi to udělala?" Černé oči se naplnily slzami, ledové potůčky stékaly z tváře a kapaly Hinatě na obličej. "Protože tě miluju Sasuke!" to byla odpověď, která mluvila za vše. Sasuke si taky sundal masku a nechápavě se zeptal. "Jak víš, že jsem…" Hinata se zamyslela a s úsměvem odpověděla. "Tušila jsem to dlouho, ale na jedné misi jsi mi to potvrdil. Udělal jsi chidori a to umíš jen ty a Kakashi." I Sasuke na své tváři vykouzli úsměv, ale byl smutný a pokrytý slzama. Hinatě se zavíraly oči, ale chtěla udělat ještě jedu věc. Z posledních sil se nadzvedla a políbila ho. Do polibku dala svou velkou lásku, radost z toho, že je živý, štěstí, že ho dokázala zachránit. Sasuke naopak cítil jen bolest a lásku, o kterou přijde. Udělal by cokoliv, kdyby ji mohl zachránit…Ale na to je už pozdě. Hinata ztratila veškerou sílu, spadla na zem. Ještě než zavřela oči na vždy, slyšela Sasuleho poslední slova. "Miluju tě…Nikdy na tebe nezapomenu…Nikdy!" Seděl vedle ní ještě dlouho. Bylo mu jedno, že začala pršet a jeho i Hinatin obličej smáčel déšť. Pozoroval její obličej a doufal, že se na něj usměje, tím svým krásným úsměvem, ale nic se nestalo…
Byl večer, na černé obloze zářily hvězdy a Sasuke zamířil na hřbitov, kde ode dneška leží Hinata. Přišel za ní až teď večer, kdy ho milosrdně kryje tma. "Ahoj Hinato!" pozdravil ji šeptem a sedl si vedle hrobu. "Donesl jsem ti tvoji masku…" položil ji vedle fotky a vzpomínal co všechno spolu prožili schovaní v maskách. Když šel do anbu doufal, že tam zapomene na Sakuru. Povedlo se, ale zamiloval se do Hinaty, o kterou taky přišel… O všechny na kterých mu záleželo přišel. Rodinu mu zabil Itachi a jeho největší lásku Orochimaru. "Já tě pomstím…" slíbil jí. Věděl, že ho slyší, že s ním bude všude ať se pohne kdekoliv. "Nebudeš namě čekat dlouho…Jen zabiju Orochimara a budeme zase spolu..Už navždy!" po těchto sovech vstal a odešel.

vlci

24. ledna 2010 v 11:07 krásné obrazky


D.E.K.U.J.E.M.E ZE STE NAVSTIVILINAS BLOG(blog sabky a loli)
Počítadlo od dne 14.května 2012